Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen. – Galatským 1

Při četbě Skutků apoštolů na mě velice zapůsobila právě osoba apoštola Pavla. To, co mě oslovilo, byla jeho odevzdanost, odvaha a cílevědomost, kterou se jeho život vyznačoval. Už od svého mládí byl horlivým zastáncem židovského učení a tradicí otců. Sám také patřil k těm, kteří pronásledovali první křesťany, které považoval za sektu. Ve Sk 9:1 je dokonce napsáno, že je chtěl vyhladit. To se velice zamlouvalo židovským vůdcům. Sám si vyžádal od velekněze doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam pozatýkal následovníky Ježíše Krista. Pavel, který byl původně znám jako Saul z Tarsu a vystudoval jednu z nejlepších židovských škol, se odhodlal splnit „SVÉ“ poslání. Měl svou představu, že to je ten nejlepší způsob, jak sloužit Bohu. Tady vidíme, že i velice vzdělaný a moudrý člověk může být duchovně slepý. Možná právě proto ho na cestě před Damaškem Pán Ježíš zasáhl svým světlem, aby ho zastavil. Toto setkání Saulem velice otřáslo. Když vstal, nic neviděl. Muži, kteří, byli s ním, ho dovedli do města. Následující tři dny nejedl a nepil.

O čem přemýšlel? Co prožíval? Usilovně hledal v modlitbách a postu před Bohem vysvětlení toho, co se vlastně stalo. Začal si uvědomovat, že Boží pravda je úplně jiná, než ta, kterou se až doposud podle svého nejlepšího svědomí horlivě řídil. Po třech dnech se mu dostává vidění, že muž jménem Ananiáš vkládá na něj ruce, aby opět viděl. A tak se také stalo. Bůh totiž zjevil Ananiáši, jaké má se Saulem plány. Když ten pak vstoupil do Saulova domu, oslovil ho: „… můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.“ (Sk 9:17) Saulovi se vrátil zrak. Ihned se nechal pokřtít. Poznal totiž PRAVDU, kterou tak usilovně hledal. Všechno, co znal z Písma, najednou nabralo nového významu a začalo do sebe zapadat. Až teď pochopil, že zaslíbeným Mesiášem je Ježíš Kristus, jehož stoupence pronásledoval.

Již po několika dnech začal s odvahou kázat v synagogách a svými důkazy, že Ježíš je Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy. (Sk 9:22) Jaká velká změna v životě tohoto člověka. S horlivostí začíná sloužit podlé Boží vůle. Ten, který před několika dny byl pronásledovatelem, se najednou sám stává pronásledovaným, protože některým vlivným židům to začalo vadit a dokonce usilovali o to, aby ho zabili. Vždy usiloval o to, co nejlépe sloužit Bohu, ale teprve když poznal Ježíše osobně a byl naplněn Duchem svatým, teprve tehdy jeho život dostává ten správný směr. Ve své horlivosti hlásat evangelium podstupuje mnohé těžkosti a problémy. Uvrhli ho do vězení, byl zbičován, kamenován, ztroskotal na moři, hladověl, procházel soužením. Nic z toho však Pavla nezastavilo.

Nade vše mu bylo hlásání evangelia ztraceným lidem, ať židům, nebo pohanům. Pavel dobře věděl, co život přináší, a proto neustále ve svých dopisech sbory povzbuzuje, ale také napomíná, aby křesťané žili z moci Ducha svatého a nevraceli se k tělesnému životu.

I nám se může někdy stát, že ve své horlivosti sloužit Bohu začneme prosazovat své názory, byť v nejlepší víře, a nedáme prostor Bohu. Někdy se stane, že nás Bůh dokonce zastaví v našich plánech. Ne proto, aby nás zavrhl, nebo odstavil na „vedlejší kolej“, ale naopak, aby nás skrze modlitbu a dotazování se po Boží vůli přivedl zpátky do své blízkosti, abychom slyšeli Jeho hlas.

Na druhé straně se může stát i to, že Bůh si nás bude chtít použít jako Ananiáše, abychom předali Boží slovo druhým lidem. I on se modlil za to, aby si ho Bůh mohl použít. To, co spojovalo oba tyto muže, bylo hledání Boží vůle na modlitbách. Je nádherné, jak Duch svatý působí a dovede nás překvapit. Kéž toto slovo je pro nás povzbuzením k očekávání na skutky, které má Bůh pro nás připravené.

Závěrem bych uvedl Pavlovo slovo o službě, které píše v listu Římanům 12:11-12, a které vyjadřuje jeho životní postoj: „V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.“

Tomáš Michalek, „Plnit Boží vůli“ – sborové noviny 3/2014